Takže já bych chtěl odstavec nebo báseň nebo obrázek o Zemi ve vesmíru. Vesmír - krásný, obrovský, nepředstavitelný, neuchopitelný, to čumím. Země - miničástečka řítící se smrtící temnou, chladem, prázdnem.
Pak bych chtěl odstavec, jak to víme a že to zas tak moc nevíme.
"Věřím, že když se bavíme o Tobě, o mně, o lidech, o lidstvu, o státech [...], o Evropské unii, o 27 členských státech, o Česku a o planetě Zemi, že je dobré taky trochu zvednout čenichy a říct pár slov a uvědomit si a procítit, jak nepatrnou částečkou ve vesmíru [planeta] je, jak se [...] řítí vesmírem, jak [...] obíhá, jak [...] rotuje a tak podobně. Ty jsi díl vesmíru, já jsem díl vesmíru, ty částice nebo co, co v Tobě dělají, že myslíš na vesmír, jsou součástí vesmíru. Vesmír není někde daleko. Jsme v něm. Jsme jím.
Radši používám slovo "vesmír" než slovo "svět", právě proto, že slovo "vesmír" nám zvedá oči k noční obloze, zatímco slovo "svět" svádí ke geocentrismu nebo já-centrismu." (Něco málo pro stav vesmíru 8
https://trojkatretiho.cz/viewtopic.php?p=1526#p1526 #tg740240547 )
"Vesmír
No, tak já tomu zdaleka nerozumím, nějak asi i proto, že povaha prostoru mi není moc jasná, a ono to vypadá, že to celé bouchlo a pořád se to nafukuje, a ony ty velikosti nějak souvisí i s časem, ale tak pro představu můžu snad říct, že průměr pozorovatelného vesmíru je 70 miliónu miliónu miliónů průměrů země. A za tou pozorovatelnou částí vesmír asi nějak pokračuje..." (Evropská unie 129
https://trojkatretiho.cz/viewtopic.php?p=1593#p1593 #tg472670899 )
#tg896476525 #tg740240547 #tg472670899