Celounijní patro sebesprávy Evropské unie
Napsal: 8.6.2024 12:23
6.6. 15:54 https://sociale.network/@euractiv/112570010536204890 :
> I partiti pro-UE dovrebbero “europeizzare” le campagne elettorali per combattere l’estrema destra https://euractiv.it/section/elezioni-eu ... ce=dlvr.it
7.6. 13:39 https://eupolicy.social/@Veza85UE/112575143471163461 :
> Algunos de tu lista invitaron representantes de sus europartidos en sus mítines (Stati Uniti d'Europa con BdE en Francia, ellos creo que también invitaron a la eurodiputada polaca y se esfuerzan a dar las elecciones polacas como ejemplo, etc). Pero los demás... no entiendo o igual no entienden ellos que la política europea es más importante para estas elecciones que sus asuntos provinciales.
8.6. 9:32 https://toot.community/@pmroman/112579830115623061 :
> I believe this time around, in France, the EU election campaign has been even more focused in national issues than it was before, with few discussions about EU issues, beyond those of identity and migration.
Líbí se mi, jak to popisuje Tony Judt v Poválečné Evropě:
> Citizenship, democracy, rights and duty are intimately bound up with the state—particularly in countries with a living tradition of active citizen participation in public affairs. Physical proximity matters: to participate in the state you need to feel part of it. Even in an age of super-fast trains and real-time electronic communication it is not clear how someone in Poimbra, say, or Rzeszow, can be an active citizen of Europe. For the concept to retain any meaning—and for Europeans to remain political in any useful sense—their reference for the foreseeable future will remain Lisbon, or Warsaw: not Brussels. It is not by chance that in the modern age giant states—China, Russia, the US—have either been governed by authoritarian rule or else have remained resolutely centrifugal, their citizens more than a little suspicious of the federal capital and all its works.
>
> Appearances, then, were misleading. The European Union in 2005 had not superceded conventional territorial units and would not be doing so for the foreseeable future. Six decades after Hitler’s defeat, the multiple identities, sovereignties and territories that together defined Europe and its history certainly overlapped and inter-communicated more than at any time in the past. What was new, and thus rather harder for outside observers to catch, was the possibility of being French and European, or Catalan and European—or Arab and European.
(Citováno již zde: https://trojkatretiho.cz/viewtopic.php?p=629#p629 .)
Já myslím, že sebespráva Evropské unie, se všemi nedostatky, které my, kteří ji milujeme, vidíme, funguje lépe než sebesprávy srovnatelných celků. Evropskou unii nevnímám jako "stát" ve smyslu vzájemně se uznávajících "států" v soustavě, jejímž stěžejním prvkem je Organizace spojených národů ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_%C ... %C5%AF_OSN ). Přesto celky, se kterými ji srovnávám, jsou "státy" v uvedeném smyslu. A srovnávám ji s velkými státy, s velmocemi, s mocnostmi: Čína, Spojené státy, Rusko, Indie... Vychází mi, že sebespráva Evropské unie je v této soutěži "nejlepší, nejsprávnější a nejkrásnější".
A myslím, že my, obyvatelé a občané Unie, se můžeme, máme a musíme naučit myslet a cítit o ní jinak, než jako o něčem, co soupeří s členskými "státy". A myslím si, spolu s Tony Džatem ('Judt'), že mnohým obyvatelům a občanům Unie se to daří lépe, než ustanovizním. A jasně: máme tu také mnohé spoluobyvatele a spoluobčany, kteří nechtějí nebo neumějí otevřít své mysli a svá srdce unijním obzorům. Patří k hodnotám Unie, že na to mají plné právo. I že mají plné právo být "proti Unii" nebo účastí v sebesprávě usilovat o její rozložení.
Nevkládám naději do toho, že bychom, my, ti "správní", byli nějak moc schopni změnit myšlení těch proti-vníků, a ani o to neusiluju. Svou pozornost zaměřuju na ty, s kterými už se nějak shoduju nebo věřím, že jejich mysl a srdce jsou otevřené.
Jakkoliv je v pořádku, chtít po ustanovizních, aby obyvatelstvo a občanstvo "vzdělávaly", nevěřím, že je to dostatečné, a nechci tímhle směrem moc vynakládat úsilí. Vzdělávací soustavy, novinařina, televize, tzv. "sociální sítě", "neziskovky", církve(?)... Ano, máme po nich chtít, aby si všimli, že tu máme Unii, a ano, máme podporovat ty ustanovizně, které se už o něco snaží, ale podle mě to nestačí. Podle mě máme dělat ještě něco jiného.
Mezi ustanovizněmi velmi málo očekávám od členskozemských politických stran. Jejich hlavní pozornost je zaměřena na vnitrostranický boj o moc a boj o moc s jinými stranami na členskozemských kolbištích. Zvednout čenichy k celounijnímu obzoru, k uvažování o tom, co je dobré pro Unii, jak by Unie mohla být mocnější, lepší a krásnější, to od nich moc neočekavám.
Oblast, kde bych chtěl lásku k Unii a péči o Unii a mluvení o Unii pěstovat jsou přímá dorozumívání mezi obyvateli a občany Unie. Určitě uvnitř dorozumívacích prostorů jednotlivých jazyků, ale stejně určitě i napříč mezi dorozumívacími prostory jednotlivých jazyků. Přitom míním věnovat velkou pozornost tomu, jako úlohu v tom má a nemá hrát angličtina.
> I partiti pro-UE dovrebbero “europeizzare” le campagne elettorali per combattere l’estrema destra https://euractiv.it/section/elezioni-eu ... ce=dlvr.it
7.6. 13:39 https://eupolicy.social/@Veza85UE/112575143471163461 :
> Algunos de tu lista invitaron representantes de sus europartidos en sus mítines (Stati Uniti d'Europa con BdE en Francia, ellos creo que también invitaron a la eurodiputada polaca y se esfuerzan a dar las elecciones polacas como ejemplo, etc). Pero los demás... no entiendo o igual no entienden ellos que la política europea es más importante para estas elecciones que sus asuntos provinciales.
8.6. 9:32 https://toot.community/@pmroman/112579830115623061 :
> I believe this time around, in France, the EU election campaign has been even more focused in national issues than it was before, with few discussions about EU issues, beyond those of identity and migration.
Líbí se mi, jak to popisuje Tony Judt v Poválečné Evropě:
> Citizenship, democracy, rights and duty are intimately bound up with the state—particularly in countries with a living tradition of active citizen participation in public affairs. Physical proximity matters: to participate in the state you need to feel part of it. Even in an age of super-fast trains and real-time electronic communication it is not clear how someone in Poimbra, say, or Rzeszow, can be an active citizen of Europe. For the concept to retain any meaning—and for Europeans to remain political in any useful sense—their reference for the foreseeable future will remain Lisbon, or Warsaw: not Brussels. It is not by chance that in the modern age giant states—China, Russia, the US—have either been governed by authoritarian rule or else have remained resolutely centrifugal, their citizens more than a little suspicious of the federal capital and all its works.
>
> Appearances, then, were misleading. The European Union in 2005 had not superceded conventional territorial units and would not be doing so for the foreseeable future. Six decades after Hitler’s defeat, the multiple identities, sovereignties and territories that together defined Europe and its history certainly overlapped and inter-communicated more than at any time in the past. What was new, and thus rather harder for outside observers to catch, was the possibility of being French and European, or Catalan and European—or Arab and European.
(Citováno již zde: https://trojkatretiho.cz/viewtopic.php?p=629#p629 .)
Já myslím, že sebespráva Evropské unie, se všemi nedostatky, které my, kteří ji milujeme, vidíme, funguje lépe než sebesprávy srovnatelných celků. Evropskou unii nevnímám jako "stát" ve smyslu vzájemně se uznávajících "států" v soustavě, jejímž stěžejním prvkem je Organizace spojených národů ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Seznam_%C ... %C5%AF_OSN ). Přesto celky, se kterými ji srovnávám, jsou "státy" v uvedeném smyslu. A srovnávám ji s velkými státy, s velmocemi, s mocnostmi: Čína, Spojené státy, Rusko, Indie... Vychází mi, že sebespráva Evropské unie je v této soutěži "nejlepší, nejsprávnější a nejkrásnější".
A myslím, že my, obyvatelé a občané Unie, se můžeme, máme a musíme naučit myslet a cítit o ní jinak, než jako o něčem, co soupeří s členskými "státy". A myslím si, spolu s Tony Džatem ('Judt'), že mnohým obyvatelům a občanům Unie se to daří lépe, než ustanovizním. A jasně: máme tu také mnohé spoluobyvatele a spoluobčany, kteří nechtějí nebo neumějí otevřít své mysli a svá srdce unijním obzorům. Patří k hodnotám Unie, že na to mají plné právo. I že mají plné právo být "proti Unii" nebo účastí v sebesprávě usilovat o její rozložení.
Nevkládám naději do toho, že bychom, my, ti "správní", byli nějak moc schopni změnit myšlení těch proti-vníků, a ani o to neusiluju. Svou pozornost zaměřuju na ty, s kterými už se nějak shoduju nebo věřím, že jejich mysl a srdce jsou otevřené.
Jakkoliv je v pořádku, chtít po ustanovizních, aby obyvatelstvo a občanstvo "vzdělávaly", nevěřím, že je to dostatečné, a nechci tímhle směrem moc vynakládat úsilí. Vzdělávací soustavy, novinařina, televize, tzv. "sociální sítě", "neziskovky", církve(?)... Ano, máme po nich chtít, aby si všimli, že tu máme Unii, a ano, máme podporovat ty ustanovizně, které se už o něco snaží, ale podle mě to nestačí. Podle mě máme dělat ještě něco jiného.
Mezi ustanovizněmi velmi málo očekávám od členskozemských politických stran. Jejich hlavní pozornost je zaměřena na vnitrostranický boj o moc a boj o moc s jinými stranami na členskozemských kolbištích. Zvednout čenichy k celounijnímu obzoru, k uvažování o tom, co je dobré pro Unii, jak by Unie mohla být mocnější, lepší a krásnější, to od nich moc neočekavám.
Oblast, kde bych chtěl lásku k Unii a péči o Unii a mluvení o Unii pěstovat jsou přímá dorozumívání mezi obyvateli a občany Unie. Určitě uvnitř dorozumívacích prostorů jednotlivých jazyků, ale stejně určitě i napříč mezi dorozumívacími prostory jednotlivých jazyků. Přitom míním věnovat velkou pozornost tomu, jako úlohu v tom má a nemá hrát angličtina.